Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza
a mrtvý byl pěkně oděný padesátník.
Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser.
Na kývajících se nohách oxfordky od Aldena.
Ten se na to vyfikl, poznamenal Holub.
Ve svém komentáři k románu Rychlopalba jsem projevil přání na další příběh z policejního prostředí a ono se to vyplnilo. Ba co víc, mě se to zdá o třídu lepší než první příběh....
Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza
a mrtvý byl pěkně oděný padesátník.
Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser.
Na kývajících se nohách...
Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza
a mrtvý byl pěkně oděný padesátník.
Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser.
Na kývajících se nohách oxfordky od Aldena.
Ten se na to vyfikl, poznamenal Holub.
Ve svém komentáři k románu Rychlopalba jsem projevil přání na další příběh z policejního prostředí a ono se to vyplnilo. Ba co víc, mě se to zdá o třídu lepší než první příběh. Pan spisovatel Štěpán Kopřiva už věděl do čeho jde a co jeho čtenář žádá. Proto přitvrdil, přidal propracovanější zápletku, víc akčních scén a nespočet ironických hlášek a výroků. Vybral jsem šestnáct citátů. Křížová palba je jedna z těch knih, kterou si časem určitě ještě párkrát přečtu.
Citát: Žaludek už mi kručel tak hlasitě, že na mě v tramvaji vrčeli pudlové.
Pro mě má, jak Rychlopalba tak Křížová palba, ještě jeden důležitý aspekt. V prostředí, ve kterém se oba příběhy odehrávají, já vlastně celý život žiju. Například, zde zmíněná kavárna Dekáda na Žertvách, je mojí oblíbenou destinací, pokud mám chuť na pivo z Černé hory, výškovou budovu Eliška, nejvyšší obytný dům v Praze, který má 24 pater, jsem jednou zdolával, ale věřte, že v patnáctém patře jsem dostal horskou nemoc a vrátil se raději do nížin, nebo Vietnamská prodejna na rohu Kovářské a Sokolovské – no, inu, prodavači říkáme Ivan, a skolo umět chesky ceski.
Malá ochutnávka:
Na rockových klubech jsem si vždycky cenil toho, jak důsledně se vás snaží odříznout od světa. Hlukové stěny vztyčené reprobednami, permanentní přítmí, alkohol, tráva, jedovatě fluorescenční barvy, aroma gitanek a poblitých záchodů. Doslova každý ze smyslů je blokován bariérou, jejímž úkolem je nepropustit zvenčí ani náznak reality.
Možná si pamatujete na vibrující telefon a hlášku o Broučcích z Rychlopalby. Věřte, že i zde si pan spisovatel vzal na paškál pár pohádkových příběhů. Co mě nejvíc dostalo a rozesmálo byla průpovídka na Včelku Máju. To si přečíst dvakrát a nechcípnout smíchy, byl nadlidský výkon. Nebudu prozrazovat, ale tohle nezapomenu. Líbí se mi styl vyprávění a ačkoliv hlavní hrdina tak mluví skoro pořád a vám to připadá přirozené, není ta mluva tak jednoduchá, ale při tom nevyzní vyumělkovaně, jen aby pobavila čtenáře.
Citát: Ukázalo se, že mýtina není moc veliká; kdyby si tu Křemílek a Vochomůrka chtěli postavit sídlo, vešla by se jim sem leda tak pařezová kadibudka.
Je tu i jedna dost mrazivá scéna. Pojmenovaná „Studna“. Tohle nadmíru zvýšilo napětí v celém příběhu. Je to scéna ponurá, a nutí člověka k zamyšlení, proč se do toho vlastně vůbec hlavní hrdina pustil, když určitě musel očekávat následky. Silná část, která vás donutí k zamyšlení. A ano, i mladý Brůna přijde na návštěvu do tohoto příběhu. Tady není co řešit, deset hvězd, hmmmm, tak jen pět, ono tu víc nejde.
Citát: Hele, už podle smradu bylo jasný, že tam není jenom jedno tělo. Přece poznám dvoumrtvolovou studnu, když jí vidím.
Číst více
Číst více