Velmi milá a poučná publikace, také ovšem velmi krátká. Mít o sto stránek víc, vůbec bych se nezlobil a zároveň měl jistotu, že se k ní budu pravidelně vracet. Takhle máte těch necelých třicet stran přečtených cobydup a pak už se jen opakovaně bavíte hravými kombinacemi různých pořekadel. Ty Štěpánka Jislová navíc obohatila krásnými ilustracemi komiksového ražení, takže v okamžiku, kdy už máte přečteno, vrátíte se na začátek a zjistíte, že jednotlivé stránky kromě pořekadel skrývají také kratičké gagy. Pořád je to však záležitost na deset minut, což mi přijde jako obrovská škoda, protože absencí talentu autorka rozhodně netrpí. Uznávám však, že i to málo muselo dát hromadu práce, když jeden vezme v potaz smysluplnost stripů a zároveň logickou návaznost textů. Každopádně právě to překrucování zaběhnutých frází mě na brožurce bavilo nejvíc, je to přesně ten druh humoru, který je mi blízký. Pro někoho nic moc, ale já nikdy neříkal, že jsem, co se zábavy týče, nějak komplikovaný člověk.

Nalezeno v dětském oddělení mezi naučnými knihami. Formou však jde o pracovní sešit nikoli výklad, takže o “přiblížení“ a “odhalení věci“, jak láká anotace shora, nemůže být řeč. Kdo neví, nebude vědět. // Coby zábavná tipovačka je to drahé. Navíc smát se dítěti, když po dlouhém přemýšlení vybere ze čtyř variant tu nesprávnou (resp. tu, která mu bude z nějakého důvodu znít nejvěrohodněji a bude nesprávná), je demotivující. Splete se jednou, splete se dvakrát,... pak to bude padesát na padesát, možná se trefí... a pořád nebude vědět. // Zkoušela jsem si představit i ty menší caparty, kteří číst ještě neumí, ale chtěli by starším sourozencům se spojováním poradit. Ne, neporadí. Leda vzít do ruky pastelky a jednotlivé obrázky si vybarvit. Závěr: vhodné pouze pro starší děti a dospělé osoby, u nichž je předpoklad, že to či ono přísloví již dříve slyšely, že jim bylo vysvětleno. Jedině ti dovedou vybrat správnou variantu, domyslet znění ostatních přísloví a vše si samostatně ověřit v závěrečném klíči.